Rozchod s milovaným člověkem je jednou z věcí, která velmi otřese celým naším životem. Ten, kterému jsme věřili, snažili se mu dát to nejlepší ze sebe sama, s kterým jsme plánovali svou budoucnost a stěží si představili jediný den bez něj, o nás již nestojí. Po rozchodu se člověk cítí bezcenný, nicotný, svůj život vnímá jako nesmyslný. Myslí si, že je ten nejnešťastnější člověk na světě.

Ve chvíli, kdy se utápíme v slzách a trápíme se nad zhrzenou láskou, nám naše bolest připadá zcela ojedinělá, nesmírná a nikým jiným nepoznaná. Bylo by hloupé nad muky „zrazeného“ mávnout rukou, ale na druhou stranu může pomoci, když si uvědomíme, že nejsme jediní „usoužení láskou“. Do hlavy jiných lidí nevidíme. Nevidíme ani do jejich srdcí, ale stačí se jen rozhlédnout kolem sebe. Básně, romány, hudební skladby, dramata…velká část lidské kultury vznikla právě příčinnou zklamané lásky, kdy se člověk snaží vyrovnat se vzniklou situací, zbavuje se pomocí umění své bolesti, tvoří a hledá nové jistoty v životě.

Ale již dost o tom, co ostatní. Důležité je, co můžeme v této situaci udělat my sami. V prvním okamžiku je člověk asi těžko schopen racionálně uvažovat a přemýšlet o tom, jak se „dostat ven“. První emocí je smutek, slzy, cítíme se zrazení, méněcenní, podvedení. Máme na milovaného partnera vztek. V tuto chvíli jej milujeme i nenávidíme. Jediné, čeho chceme dosáhnout je, aby se k nám náš partner znovu vrátil. To je ale zbytečné. V této chvíli není vhodné s partnerem něco řešit. Jsme příliš ovládnuti emocemi a případný rozhovor by přinesl více škody než užitku.

Mnohem lepší je se vyplakat, sdílet svůj smutek s někým, kdo nám rozumí. Pokud si s ní/ním budeme chtít něco ujasnit, bude ještě čas později, až se situace uklidní. Rozhodně bychom se však neměli chtít k partnerovi za každou cenu vrátit. On se již rozhodnul a naše případné ponižování sebe sama a prosby, aby nás vzal zpět, by situaci ještě zhoršily, a i kdyby byl vztah obnoven, nebyl by pravděpodobně harmonický a neměl by nejspíš dlouhého trvání.

Důležité je nepodlehnout sebeobviňování, pocitům, že život nemá smysl, že já sám jsem špatný, když se se mnou můj partner rozešel. Ačkoliv je to v tuto chvíli velmi obtížné, je nutné si uvědomit, že vše je relativní. To, co na nás vadilo bývalému partnerovi, to naopak může obdivovat partner budoucí. Žádný člověk není černý nebo bílý. Všichni máme své dobré i špatné stránky. Něco nám však vadí více, něco méně. Nenaléhej na bývalého, ať se k tobě vrátí, že se změníš, že uděláš cokoliv. Nikdo člověka nezmění a ani to nemá smysl. Proč by ses Měl/a snažit být někým jiným, přetvařovat se jen kvůli tomu, aby ses zalíbil/a někomu, kdo o Tebe nestojí. Na světě je mnoho dalších lidí, kteří Tě budou milovat takovou/takového/ jaký/á jsi.

Ačkoliv teď na sobě vnímáš jen to negativní (to, kvůli čemu se s Tebou partner rozešel – ačkoliv to vůbec nemusí být ten pravý důvod), snaž se na sebe podívat z té pozitivní stránky. Zaměř se na to, co máš na sobě rád/a, dělej věci, které umíš. Choď mezi lidi, kteří Tě mají rádi a s kterými je Ti dobře. Nemá smysl se zavírat před světem doma, přemýšlet o své nemožnosti a o tom, jak Tě ostatní nemají rádi. Naopak. Máš teď mnohem více času na přátele, na své koníčky, můžeš dělat věci, ve kterých jsi úspěšný/á a navíc, jedině mezi lidmi najdeš někoho jiného, kdo Tě ocení a ty budeš dříve či později mít nový partnerský vztah plný lásky a štěstí.

Převzato z www.poradna-lasky.cz