Je osm hodin ráno, možná devět, Nový Rok, vy objímáte záchodovou mísu, teprve nyní rozpoznáváte, co jste vlastně včera vypili a říkáte si, že už nikdy nebudete pít? Takovou naivní představu nazýváme novoročním předsevzetím.

Takovýchto představ máme mnoho druhů, některé se žalostně často opakují: zhubnu, už nikdy nebudu pít, přestanu kouřit, začnu cvičit a podobně. Předsevzetí si můžeme dát jedno, ale také třeba sto... a mohou být různě nesmyslná.

Proč zrovna na Nový rok by se mi mělo podařit zhubnout, když se mi to nedaří už osmnáct let (nebo jakkoli jinak dlouho)? Nebo si řeknu, že už nikdy nebudu pít, ale za týden už musím ochutnat výbornou domácí slivovici na babiččiných narozeninách.

Několik let jsem si dávala předsevzetí, že si nedám žádné předsevzetí, ale to už samo o sobě je předsevzetí. Jen se do toho nezamotat, že? Loni jsem se rozhodla, že přestanu mluvit sprostě a začnu se vyjadřovat jako dáma. Smím-li se s dovolením citovat, už za půl hodiny „to bylo v pr*, protože se mi posr* ten zkur* počítač“. O to divněji teď mluvím. Začala jsem se vyjadřovat spisovnou češtinou, ale vulgarismy si neodpouštím. Nic naplat, se z toho nepos*.

Shrňme to! Jaké důsledky mají novoroční předsevzetí? Akorát se každý stresuje, že je nedokáže dodržet. Zkusme si tedy letos dát předsevzetí taková, aby nás spíše potěšilo, když je nedodržíme. Já jsem se rozhodla, že v roce 2012 ztloustnu a budu mluvit jako kanál. Negativní výsledek mě může pouze mile překvapit. (ter)