S Vánocemi a Štědrým dnem je spojeno mnoho tradic a zvyků. Některé jsou skutečně staré, jiné si aktualizujeme s dobou či přidáváme nové. Již naši předkové si na Vánoce věštili, zda je potká štěstí, peníze nebo smrt, zda se slečna vdá, kdo půjde do světa apod. Připomeňte si na Štědrý den některé.

Můžete začít hned od rána s touhou vidět Zlaté prasátko, tento zvyk vznikl především jako motivace k vydržení půstu. Traduje se, že ten, kdo vydrží celý den nejíst, uvidí s první hvězdou na nebi i zlaté prasátko, které se symbolem štěstí. Pro přivolání štěstí se také pod talíř při štědrovečerní večeři schovává šupina z kapra. Zároveň má také kapří šupina zajišťovat dostatek peněz. Při stolování se ještě dnes udržuje mnoho tradic - např. počet přítomných u stolu by měl být sudý, pokud tomu tak není, mělo by se prostřít jedno místo navíc, pouze hospodyně může vstát od stolu. Tradičním je také krájení jablka po večeři, kdo najde po rozkrojení v jádřinci hvězdičku, čeká ho život, kdo křížek, traduje se mu smrt. K dávným českým zvykům patří také pouštění lodiček, svíček ve skořápkách z vlašských ořechů (v mnoha rodinách se dnes používají plovoucí svíčky). Dozvíte se, kdo půjde do světa a koho čeká dlouhý život. Typickým pro věštění budoucnosti je lití olova - roztavíte jej na kovové lopatce nad plamenem a najednou ho vylijete do vody. Podle tvaru, který po ztuhnutí olovo zanechá, hádají lidé, co je čeká. Pro svobodná děvčata oblíbeným zvykem bylo (a stále snad je) házení střevícem. Slečna se otočí zády ke dveřím a přes hlavu hodí střevíc. Pokud špička ukazuje ke dveřím, dívka se do roka vdá.

Fond českých vánočních tradic a zvyků je jedním z nejobsáhlejších na světě. Nevšímejme si chvilku komerce, která nás všude obklopuje, a v klidu po staročesku si třeba rozkrojme jablko. (ter)