Polabí (red) - 26. října 2001 tomu bylo právě 150 let, co se v malé šumavské vesnici Buk u Vimperku narodil manželům Pubalovým syn František. V Klostermannově kraji mlhavých rán prožil dětství, jinošská léta pak zasvětil teologickým studiím. Coby třiadvacetiletý dosáhl kněžského svěcení a v necelých dvaceti sedmi letech byl instalován na faru ve Sluhách. Zde pak prožil téměř čtyři desetiletí. V paměti zdejších obyvatel dosud žije především jako autor „Kroniky sluzské“, která zachycuje historii širší lokality od 16. století po první desetiletí 20. století.

Význam tohoto kronikářského díla i život pátera Pubala už byl na stránkách regionálního tisku vícekrát zmiňován. Připomeňme si proto dnes otce Františka několika poznámkami z jeho deníku. Ty stránky, z nichž dýchá atmosféra doby i laskavý duch venkovského faráře, obracím v rukou s pokorou a úctou.

 „1887 - Kříž na hřbitově dřevěný, starý, shnilý na jaře větrem poražen a rozsypal se; pozlatil jsem starý kříž z hrobu a A. H. dodal k němu podstavec, za kterýž dáno ze záduší 20 zlatých. V létě postavil jsem 6 křížů v polích.“  Dnes už asi jen stěží dohledáme všech šest křížů, vím o dvou či třech. Lze ale předpokládat, že koncem předminulého století významně dotvářely ráz zdejší krajiny.

 „1899 - P. hr. Ervín Nostitz chtěl, aby mě pan kardinál za tou příčinou 25-ti letého kněžského jubilea nějaké vyznamenání udělil, ale dostal odpověď: Nein, der bekommt nichts. Hněval se na mne ještě pro nové oltáře. Mne odpověď pana kardinála nebolela, nepořídil jsem oltáře za tím účelem, abych nějaké vyznamenání ulovil, ale z vděčnost  k Bohu. Považoval jsem to jen za pokyn, abych se cvičil  v pokoře a trpělivosti.“ Otec Pubal pořídil tři nové oltáře ze svých osobních prostředků ovšem bez předchozího schválení konsistoře…

 „1908 - Dostavila se na faru deputace z Mratína, zástupce obec. výboru, Besedy, hasičů a přinesla mi diplom čestného občana Mratína k 30letému působení na zdejší osadě… Dal jsem obcím zdejší a mratínské po 500K , aby je uložily a z úroků vždy na štědrý den podělováno bylo 4 - 5 rodin chudých…"