Stará Boleslav (mio) - První jarní den roku 1931 přinesl pro tenkrát ještě samostatnou Starou Boleslav významný archeologický objev. Při hloubení nového řečiště pro plavební komoru objevil dělník Karel Zandálek nádobku s více jak tisíci mincemi. Od tehdy největšího nálezu denárů českého mincovnictví uběhne v březnu 80 let.

"Tisíc denárů a tisíc roků skorem...
tak to zahučelo mocným sborem
po Brandýse, Boleslavi, naším Polabím"

To jsou verše z "Legendy o nálezu denárů v Hluchově u Staré Boleslavě" z pera Josefa Čermáka - Irmy, ředitele Okresní jednoty musejní, všestranné a neprávem opomíjené osobnosti z první poloviny 20. století, které dokazují význam osmdesát let starého objevu. K této události došlo na rozcestí ve směrech kaple sv. Rocha, Šorelovým mlýnem a Houštkou. Nádobka z pálené hlíny s poškozeným dnem skrývala celkem 1008 kusů mincí.

Na nalezené denáry si z počátku dělalo nárok město Stará Boleslav, jelikož byl ale poklad zakopán a nalezen na státním pozemku, skončil celý nález v Národním muzeu v Praze, kde se ho ujal přední český numismatik Dr. Gustav Skalský, prozkoumal jej a popsal. Pro úplnost je třeba dodat, že jedna mince spolu s kopií hliněné nádobky přeci jen skončila ve sbírce okresního muzea v Brandýse nad Labem.

Význam staroboleslavského "pokladu" tkví především ve skutečnosti, že se jedná o nález téměř kompletní. Pomohl tak k určení chronologie počátku ražby českých mincí. Objeveny byly i mince zcela neznámé. Mincovní soubor obsahoval ražby knížete Boleslava II. (879 kusů), jeho manželky kněžny Emmy nebo knížete Soběslava. Termín ukrytí objevu je znalci datován okolo roku 995.

Staroboleslavský nález je pro dnešní numismatiky natolik zásadní, že je vždy uváděn v každé odborné práci zabývající se počátky českého mincovnictví a navíc má velký význam pro dějiny Českého státu.