Čelákovice - Přestože se ho komunisté 40 let snažili líčit jako bezcharakterního vykořisťovatele pracujících, v Čelákovicích na Josefa Volmana lidé dodnes vzpomínají jako na schopného podnikatele a slušného člověka. Josef Volman se narodil 14. listopadu 1883 v Žebráku jako jedno z pěti dětí majitele kovodílny Františka Volmana a jeho ženy Anny.

Základy řemesla získal od otce a počátkem minulého století odejel do Ameriky, kde studoval chemii a strojařinu. Už v USA získal obchodní praxi jako spolumajitel menšího závodu a seznámil se zde se svou budoucí ženou Ludmilou.

Do Čelákovic se Josef Volman přistěhoval v roce 1910. Zakoupil zde pozemek na západním konci obce a na ploše 300 metrů čtverečních postavil dílnu a administrativní budovu. Začal s výrobou nástrojů a součástek, brzy však přešel na výrobu jednoduchých vrtacích strojů, ručních lisů, nůžek na plech a dalších, na svou dobu moderních výrobků. Odbyt získal v celém Rakousku-Uhersku, ale i v zahraničí. Aby mohl závod rozšířit, odjel v roce 1911 opět do Ameriky, kde odprodal svůj podíl majetku a zlikvidoval závazky. Po půl roce začal investovat do přístavby. V roce 1912 měl třicet dělníků, jednu administrativní sílu a prvních šest učňů. Slibně se rozvíjející podnik rozvrátila 1. světová válka. Řada dělníků, ale i samotný Volman, museli narukovat. Zatímco byl na frontě v Srbsku, podnik vedla manželka s jeho matkou. Když Josef Volman padl do srbského zajetí, odjela jeho žena za ním, strávila tam osm měsíců. Počátkem roku 1916 byl Volan v Bělehradě opět začleněn do rakouské armády a po vojenském soudu poslán na frontu do Ruska a poté do Itálie. V lednu 1918 se dostal do Čelákovic a až do vyhlášení samostatnosti Československa se musel skrývat. Jeho matka mezitím podnik v roce 1915 uzavřela.

Výrobu se podařilo Volmanovi obnovit v polovině roku 1919. Zakrátko měl opět 40 zaměstnanců a 17 učňů. Po hospodářské recesi počátku 20. let se vypra-coval nový výrobní program a se skupinou schopných konstruktérů vyvinul moderní obráběcí stroje s odbytem v celé republice i průmyslově vyspělé Evropě. V polovině roku 1932 měl Volman 232 zaměstnanců. V důsledku hospodářské krize sice rok nato propouštěl, ale díky svým schopnostem postavil podnik opět brzy na nohy. V roce 1936 zaměstnával ve třísměnném provozu již 1000 kvalifikovaných pracovníků a z továrny, kterou v Žebráku zakoupil od svého bratra, zřídil filiálku. Poptávka po Volmanových strojích rostla a výrobní kapacity v Čelákovicích se neustále rozšiřovaly. V roce 1940 se závod rozkládal na padesáti tisících čtverečních metrech, pracovalo zde 2500 lidí a 260 učňů. Firma měla v té době zastoupení ve 30 zemích. V létě 1941 Volman ve svých 56 letech transformoval podnik na akciovou společnost, jíž zůstal až do znárodnění v roce 1945.

Protože Volmanovi nemohli mít děti, adoptovali dcerku Luďu. Paní Volmanová, která byla v Čelákovicích známa svou dobročinností, zemřela po dlouhé těžké nemoci v prosinci 1934. Manželé kromě tisíců darů na sociální a kulturní účely dali postavit kolonii činžovních domků pro úředníky a dělníky, přičemž, těm, kteří si chtěli postavit vlastní dům, prodávali za režijní cenu pozemky a poskytovali stavební podporu. Sportovní klub Volman měl 1800 členů. Továrník nechal vybudovat sportovní i dětská hřiště, tenisové kurty, přispíval městu na vybavení škol, opravy silnic i na chudinský fond.

Přestože byl za 2. světové války nakonec donucen vyrábět pro Německo, mnoho lidí uchránil před nuceným nasazením v Říši. Rodiny postižené v souvislosti s ilegálním odbojem finančně a materiálně podporoval. S jeho vědomím byly v závodě ukryty bedny a balíky s částí archivu a knihovny T. G. Masaryka, statisícové částky věnoval domácímu a miliony zahraničnímu odboji. Josef Volman zemřel 16. dubna 1943 v 59 letech. (ček)