Brandýs n/L (vot) – Knihovna Eduarda Petišky v Brandýse nad Labem tento rok slaví 90 let své existence. Téměř polovinu z této dlouhé doby zde pracovala i Hana Helisová, současná ředitelka knihovny, která počínaje 1. lednem 2012 ve své funkci končí a odchází do důchodu. Většina občanů knihovnu bez paní Helisové ani nepamatuje. Před tím, než paní ředitelka své místo opustí a započne svůj zasloužený důchod, jsem ji proto požádal o rozhovor, na který mi kývla. Ačkoliv to nebylo mým úmyslem, rozhovor byl věnován zejména posledním 22 letům, v kterých paní Helisová zastávala post ředitelky knihovny, a převážně pak období rekonstrukcí, kterými si knihovna prošla. Tyto opravy byly důležitými změnami jak pro knihovnu, tak i pro paní Helisovou. Rozhovoru jsem tedy nechal volný průběh.

Za redakci Polabského TOKu paní Helisové přeji, aby následující důchodová léta prožívala příjemně a v plném zdraví.

Je obecně známo, že v brandýské knihovně pracujete již dlouhou dobu. Kolik let to už je?
Pracuji tady již 40 let. Nastoupila jsem v roce 1971. Od roku 1989 zde dělám ředitelku.

Na jakou pozici jste sem nastupovala?
Nastupovala jsem do dětského oddělení. Potom jsem dělala vedoucí výpůjčních služeb

V roce 1971 jste nastupovala hned po škole?
V podstatě to nebyla úplně první práce. První rok po škole jsem dělala v BSS, to bylo od mých osmnácti let. Pak jsem teprve šla do knihovny.

Když jste nastupovala, tak v Brandýse byla okresní knihovna, je to tak?
Ano, byla okresní a v podstatě tak byla až do doby, než jsem nastoupila já jako ředitelka, kdy se z nás stala městská knihovna. Pak přišly na řadu všechny ty peripetie.

Za tu dobu, co v knihovně jste, muselo proběhnout strašné množství změn...
Ano, zejména za těch posledních 22 let.

Mohla byste připomenout ty nejdůležitější události?
Největší změnou bylo, když knihovna přecházela pod město. To byly tvrdé boje. Město tehdy mělo představu, že knihovna může fungovat za pár korun. V samotném začátku (od roku 1989, pozn. red.) se bojovalo o samotnou existenci knihovny. Zřizovatelem knihovny bylo město, které financovalo provoz. Peníze na mzdy, knihy apod. šly ale z okresu. Když jsme přešli pod město celkově, tak radnice musela financovat i mzdy a nákup knih, což je ta největší položka. Tehdy, za místostarosty Vincourka, mělo město představu, že nám na tohle všechno stačí půl milionu ročně. Což by nestačilo ani na mzdy. S takovou částkou by se nevyplatilo ani odemknou dveře. I přes všechen tlak to ale nakonec dopadlo dobře a zastupitelstvo města schválilo částku, kterou jsme na provoz potřebovali.

Co následovalo dále?
Pak po nějaké době začala rekonstrukce knihovny. Když budovu opustila státní policie (s kterou knihovna sdílela stejné patro), naskytla se možnost splnit si náš letitý sen - rozšířit knihovnu i o tyto prostory. Na konci roku 1998 nám tyto prostory odsouhlasili. Tehdy to ještě patřilo pod Městský bytový podnik, který se rušil a budova přešla do majetku města.(Vzhledem k tomu, že prostory po policistech byly v katastrofálním stavu – nechyběly např. ani rozstřílené dveře, vymohla si Helisová na bytovém podniku, že prostory před předáním uvede do původního stavu. Bytový podnik kývl na financování oprav, zajištění rekonstrukce ale nechal na vedení knihovny).

Pomáhalo vám s rekonstrukcí město?
Za celou dobu této rekonstrukce zde z města nebyl nikdo. Všechno jsme si u řemeslníků museli nasmlouvat sami. Maximálně, když jsme na něco potřebovali podpis, tak jsme šli na radnici.

Po tom, co jste dali dohromady prostory po policistech, tak se začalo i s rekonstrukcí místností půjčovny?
Ano, to byly taky ošklivé boje. Město nám řeklo, že jako samostatný právní subjekt si máme vše zařídit sami. Takže i výběrové řízení. Když proběhlo výběrové řízení a bylo řádně ukončeno,vyžádal si pan starosta veškerý podkladový materiál. Na radě města pak protiprávně rozhodli o zrušení výběrového řízení.

Na základě čeho to chtěli zrušit?
Důvod neuvedli. Zrušit to už ale nešlo. To se mohlo v průběhu výběrového řízení. Pokud bychom to měli zrušit, muselo by být zcela nové zadání, aby to vítězná firma nemohla napadnout. To ale město nebylo schopno strašně dlouho pochopit. Radila jsem se o tom i s právníkem, který mi řekl, ať v žádném případě neustupuji, že by to nedopadlo dobře a město by mě v tom, jak nasvědčovalo jeho dřívější chování, nechalo. Já jsem tedy nepovolila, i kdybych měla odstoupit. Nakonec to došlo tak daleko, že se vše pozastavilo a pan starosta si nechal udělat novou studii.

Co nový návrh obsahoval?
Třeba tam jak je nyní studovna, tam chtěl udělat dětské oddělení a z dětského oddělení by udělal studovnu. Byl by centrální pult pro všechna oddělení. Měly být odstraněny i parkety a dřevěné obklady.

Tedy všechno kompletně překopat a to, co je na knihovně hezké, odstranit?
Ano, a to zcela zbytečně.Našim cílem bylo realizovat přestavbu takovým způsobem,aby byla zachována estetická úroveň užívaných prostor. Pokud by se realizoval projekt pana Procházky, tak jen demolice by mohla stát pomalu tolik, co stála celá rekonstrukce v rámci původního projektu.
Nakonec jsem šla na pracovní zastupitelstvo s tím, že se budou předkládat dva projekty - jeden náš (který byl kvůli novému výběrovému řízení mírně změněn od původního) a jeden pana starosty. Tento jeho předložený projekt byl na základě našich připomínek pozměněn protože pro knihovnu nebyl funkční.Zastupitelé se mě zeptali, jaký mám názor na projekt pana Procházky, a já jim řekla, že jako ředitelka knihovny si dokáži představit provoz knihovny v obou variantách, ale jako Helisová, nemohu přenést přes srdce ničení tak krásných prostor. Nakonec to dopadlo tak, že vyhrál můj projekt (paradoxně v následném výběrovém řízení, tentokrát již vypisovaném městem, vyhrála s výrazně nejnižší cenou ta samá firma, jako v prve zrušeném výběrovém řízení). Od té doby si nás pan starosta vůbec nevšímal a přišel až na otevření knihovny.

Samotná rekonstrukce pak probíhala jak?
Trvalo to půl roku. V lednu roku 2001 jsme začali a 2. července 2001 se knihovna již slavnostně otevírala.

To tedy bylo takové nejtěžší období za tu dobu, co jste v knihovně?
Ten půl rok samotné rekonstrukce bylo již hezké období. Byla to sice strašná dřina spojená se spoustou fyzické námahy, ale zároveň to byla krásná práce.Výsledek může každý posoudit sám. Ale ta doba před tím byla náročná. Dodneška nechápu, proč všechny ty problémy vůbec vznikly.

Když pak nastaly časy klidu, co obnáší práce ředitelky
Byla to velká změna. Ani jsem si neuměla představit,co všechno budu muset znát a s čím vším se budu muset potýkat. Od zřizovací listiny přes organizaci řemeslných prací až po řízení knihovnické činnosti.

Těšíte se na důchod? Jaké máte plány do budoucna?
Budu mít více času na rodinu, ale s prací v knihovně se zatím neloučím, na částečný úvazek budu pomáhat kde bude třeba.