Stará Boleslav (vot) – Jednu z nejslavnějších českých divadelních komedií Dívčí válku máte možnost vidět dnes večer od 20h v Letním kině Houštka ve Staré Boleslavi. O Dívčí válce, která měla již více než 2600 repríz, ale nejen o ni, jsme si povídali s Františkem Ringo Čechem, autorem této dokonalé divadelní hry a všestranně zaměřeným umělcem. Přes svérázné vyjadřování Ringo Čecha jsme se dobrali zajímavých informací a názorů. V interview s ním se dotýkáme jeho současné tvorby i plánů do budoucna. Ačkoliv sprostými slovy nešetřil, svou sympatickou auru si uchoval.
Čtenáře upozorňujeme, že text nebyl redakčně upravován a jeho četbou se vystavíte celé řadě vulgarismů. Tento způsob vyjadřování k Ringo Čechovi ale již patří.

Navázal bych na náš první rozhovor, kde jste uvedl, že doba je v prdeli. Mohl by jste to nějakým způsobem charakterizovat? Co nás dovedlo do těchto temných končin?
Dovedla nás sem hrabivost, neloajálnost, ztráta smyslu pro spravedlnost, ziskuchtivost, naprostá bezcharakternost našich volených zástupců, nevymahatelnost práva a praktická beztrestnost pro zloděje – to vše bohužel nemůže vést jinam než do naprosté zkázy. Je to obraz celé Evropy. Češi jen vstoupili na vyšlapanou cestu – je fakt, že ji ale ještě zdokonalili svojí „zvolajností“. Normální člověk, který to vidí, a já rád používám příměr český sedlák, který ví, že hnojiště nemůže udělat vedle pumpy na pitnou vodu, jen kroutí hlavou a nechápe, když nám blbec, polovzdělanec a protekční hovado říká, kolik máme pěstovat brambor a že máme zrušit pěstování řepy v zemi, kde to má největší tradici. Napište prostě hovno. Nejvýstižnější slovo je nasrat!

Myslíte, že hlavní roli v tomto stavu hraje politika?
Lidská nekvalita. Samozřejmě, nepovedli jsme se pánu bohu. Jsme šmejdi, už abychom táhli do hajzlu. Jak říká Jiří Grygar, až se zeměkoule nasere, ona si s námi poradí.

Na vašich webových stránkách jsem se dočetl, že jste měli již přes 2600 repríz vašeho divadelního představení Dívčí válka. V kolika z nich jste hrál vy sám?
Jen v jediné jsem nehrál, ale ve všech byl Béda Maruštík. Kdo četl Ruský týden, tak ví, že Béda je u mě celou tu dobu. Jako jediný hrál všechny. Těch repríz je asi 2611.

Vyvíjela se tato hra ještě nějakým způsobem od vašeho prvního vystoupení? Mám tím na mysli scénář a pojetí.
Ne, ne, ne, ne! Jen přes mou mrtvolu. Jedinou změnou je, že jsou tam aktuální fóry. Herci mají dovoleno používat současný anekdoty, ale měnit scénář ne.

Jak zacházíte se svou rolí panice Ctirada?
Hraju ji furt stejně. Nepřídávám ani žádné vtipné repliky. Na vyžití mi stačí forbína, která je pořád delší a delší. Pak již jen hraju a přeříkávám mnou napsaný text.

Tudíž se držíte pevně scénáře, nebo si dopřáváte určitou volnost?
Ne, to nejde. Prostě tak, jak to autor napsal, tak se to musí hrát. Prznit hry mohou pouze v Národním divadle, jako to udělal pan režisér Heřman – z Rusalky udělal hnědovlásku, pololesbu a ostatní nahradil buzerantama. Napište to.

Na internetu jsem narazil na informaci, že existuje i takzvaná Dívčí válka – nová éra, což je jiný soubor složený více méně z mladých lidí. Spolupracujete nějakým způsobem s tímto souborem?
Ne, ukvapeně jsem dal svůj autorský souhlas velmi nekvalitní partě. Šéfem toho projektu je člověk, kterého jsem vyhodil pro neschopnost. Je naprosto nemožnej. To co dělají je velká ostuda, ale mají licenci na 3 roky a nedá se s tím teď nic dělat. Mohu jen konstatovat, že mě to mrzí a že to již nikdy neudělám. Amatéři a ochotníci, které mám rád, ode mě dostávali autorský souhlas. Odmítal jsem od nich dokonce autorské honoráře, abych podpořil lidi, kteří chtějí hrát mou hru. Tenhle soubor je veliká ostuda. Hrají proto, že stojí polovinu co my. Je to ale jako kdyby jste si měl vybrat mezi Trabantem a Rolls-Royce. Ani se nejdu podívat na to, jak hrajou, protože bych byl nasranej. Přežiju tři roky a pak zase všechno zakážu.

Čemu se v současné době nejvíce věnujete? Je to výtvarná tvorba, či něco jiného?
Výtvarná tvorba je moje práce, to mě živí a té se věnuju denně. Hlavně ale nyní píšu novou knihu, jmenuje se Generace Beatles. Je to o celém minulém století a o celé té muzice od tradičního jazzu až po bigboš do dnešních dnů. Je to takovej průřez minulostí, není to ale životopis, píšu o všech. Už mám přes 500 stránek. Žádná kniha mi nikdy nedala takovou práci jako tahleta. Myslím, že to bude má poslední.
Jinak připravuju samozřejmě i nějaké grotesky pro televizi a starám se i o divadlo, i když moc nehrajeme. Ale máme obdivuhodné návštěvy. Ještě ze Semaforu si pamatuju, co říkal Suchý se Šlitrem: „Když jsou lidi k stání, tak je divadlo na vrcholu.“ Když vám ještě ve dvou řadách kolem židlí lidi stojí, tak divadlo má budoucnost. Paradoxně já sám už ne.

Určitě vás ještě nějaká ta budoucnost čeká...
No, v tý Houštce možná, to uvidíte sám. Jestli se tedy na to nevyserete, to k té novinařině také někdy patří.

Já si to rozhodně ujít nenechám, to vám mohu slíbit.
Tak to vám připíšu k dobru.

Ale nevím, jestli mě v publiku budete schopen najít.
Poznám vás podle nadšeného výrazu v očích.

Máte do budoucna v plánu i nějakou další divadelní hru?
Herci na mě naléhají, abych napsal druhý díl Dívčí války. Přiznávám, že ten komerční záměr je správný, ale všichni víme, jak dopadají druhé díly slavných věcí. Jsou horší než ten první a ten třetí je nejhorší. Zatím se tomu bráním, ale nevylučuju, že než mě pán bůh zavolá, tak bych to zkusil napsat. Mám ještě jednu komedii, ta se jmenuje „Po svatbě ráj“, ta je o manželství a o tom já toho hodně vím. Jinak připravuju televizní program. Mám totiž nejprodávanější DVD v televizi. Jmenuje se Pra Pra Pra a je to bezkonkurenčně první. Tento komplet je prodávanější než Silvestr, Menšík a Holzmann. Natáčel to Franta Filip a určitě se vám to bude líbit, podívejte se na to. Úspěch to má neuvěřitelný a já z toho mám obrovskou radost.

Rozhovor vedl a „nadšený výraz“ bude mít
Viktor Votruba