Když jdete na střední školu, napadá Vás spousta věcí a nevíte, co od takového životního kroku čekat. Je to ale Vaše svobodná volba a většinu z nás do toho nikdo nenutil. Jak by řekli rodiče: ,,Děláte to pro sebe. Pro svoje dobro. Máte možnost si splnit své sny.“ Shodou náhod jsme se na Střední zemědělské škole v Brandýse nad Labem sešly dvě (myslím že nás bude více), které jsme se shodly v tom, že tohle zdaleka není náš sen. Musím podotknout, že to ale neznamená nezájem o náš obor. Ba naopak!

Letos nám naše paní profesorka ekologie nabídla, že bychom si mohli ve třídě v rámci šíření enviromentální výchovy vybrat téma, jenž bychom zpracovali a poté ho prezentovali dětem na základních školách. Já i má kamarádka Lucka jsme se pro tento návrh naprosto nadchly a začaly tvořit. Les a vše o tom, jak se v něm správně chovat, to bylo téma, které jsme si zvolily a pracovaly na něm několik dnů. Paní profesorka měla na starost kontaktovat školy, které si nás vybraly a dohodla s nimi vhodný termín naší návštěvy.

Jako první byla Základní škola ve Staré Boleslavi a hned poté jsme měly zavítat i na praktickou školu v tomtéž městě. Nastal den D, přesněji řečeno 14. prosinec. Sraz jsme měly i s paní profesorkou ráno před školou v Boleslavi a co Vám budu povídat, nervózní jsme byly neskutečně. Zvláště pak, když jsme se dozvěděly, že budeme dělat přednášku třem třídám dohromady. Žáci 4. třídy byli ale velice pozorní, aktivní a z nás po chvíli nervozita dočista opadla. Prezentovaly jsme jim celkem dvě hodiny. O přestávku si samozřejmě řekli! Nakonec nás čekal bouřlivý potlesk a my jsme se celé naplněné optimismem a štěstím přesunuly do druhé školy. Tam nás čekalo seskupení žáků ve znatelně menším počtu než na předchozí škole. Řekněme tak deset nedočkavých dětí, z nichž sálalo očekávání. Vše proběhlo v naprostém pořádku, jen jsme prezentování malinko zkrátily. Jelikož to byla praktická škola, tak i naši posluchači byli postupem času sice trpěliví, ale lehce nepozorní a upovídaní. Nám to ale vůbec nevadilo, protože nakonec jsme zjistily, že i spokojení. Jsem zvědavá, kam se podíváme dál. To, co bychom Vám ale na závěr chtěly říct je, že sny se mají plnit a my jsme si náš sen být učitelkami díky této příležitosti a díky oboru, který studujeme, splnily.

Barbora Minaříková 3. ročník Szeš Brandýs n/L